Můj osobní realitní příběh
Není lehké vysvětlit svému okolí, proč se zčista jasna rozhodnete zcela změnit obor svého podnikání a začít dělat něco úplně jiného. Zvláště, když vás k tomu v podstatě nic nenutí.
Moje podnikatelská změna má svůj příběh. Osobně nemám moc ráda věci „s příběhem“, nebo „dělané s láskou“. Považuji tahle úsloví za hodně zprofanovanou frázi naší doby. Když něco dělám pořádně, tak to těžko budu dělat s nějakou nenávistí a příběh je každý lidský život sám o sobě.
Jenže tahle moje přeměna z majitelky Muzea betlémů a organizátorky vánočních výstav na realitní makléřku opravdu jeden příběh má. Je to příběh bourané stodoly.
Náhodou jsem se dozvěděla o jedné stodole, která se má bourat, aby uvolnila místo pro novostavbu rodinného domu. Jednalo se o stodolu skoro 40 metrů dlouhou, takže docela slušný kolos. A do mě najednou něco vjelo.
Protože jsem majitele znala, zašla jsem za ním a pokoušela se mu to rozmluvit s tím, že bych od něj stodolu koupila, jen aby ji neboural. Je to slušný člověk, takže se mi kupodivu nevysmál, ani mě neposlal k šípku, ale začal o celé věci přemýšlet. Po nějaké době přišel s originálním řešením, které mi vyrazilo dech – stodolu vám neprodám. Kupte si celý statek a my si postavíme novostavbu na nové parcele. Uf! Co dělat se statkem?
Pravdou je, že moje nabídka odkupu stodoly nespadla úplně z nebe. Pro Muzeum betlémů (www.muzeumbetlemu.cz), které v rámci rodiny provozujeme, jsme už dlouhou dobu sháněli velký objekt, kde bychom mohli vytvořit kvalitní depozitář pro uskladnění betlémů a dalších nevystavených exponátů. Prostě jak se říká – za vším hledej… betlém.
Jedna věc ovšem je, že máte záměr koupit starou stodolu a úplně jiná věc je uvázat si na krk celý statek. Nakonec jsme se ale rozhodli, že do téhle akce půjdeme. Vzali jsme si hypotéku a začali dělat plány, jak naložit se statkem. Samozřejmě na co člověk narazí hned na počátku, to je nedostatek peněz. A od toho se začaly odvíjet i moje úvahy, kde na takhle velkou rekonstrukci ty peníze vzít.
Nechtěla jsem se úplně vzdát své práce v muzeu, protože jak jsem psala výše, hrozně mě baví. Proto nějaká forma zaměstnaneckého poměru vůbec nepřicházela v úvahu. Probírala jsem si tedy v duchu profese, kde se dají vydělat peníze a není přitom nutné mít pravidelnou pracovní dobu.
Když jsem si seřadila obory podle výdělečnosti, na prvních třech místech se umístil prodej ZBRANÍ, DROG a PORNOGRAFIE. Nějakým „šestým smyslem“ jsem usoudila, že tohle asi nebudou zrovna obory, ve kterých bych se chtěla realizovat. Obor IT, který je také hodně časově i lokálně flexibilní, je mi hodně vzdálený a vůbec mu nerozumím.
Prodej nemovitostí mi oproti tomu přišel jako obor, který by mi mohl vyhovovat. Jak už jsem psala, celá moje dosavadní kariéra je spojena s obchodem a výstavní činností. A když už jsem se rozhodla posunout své profesní směřování směrem k realitnímu zprostředkování, zjistila jsem, že je to činnost v zásadě podobná tomu, co jsem doposud dělala.
Před tím, než nemovitost začnete nabízet k prodeji, je třeba na ní odvést hodně práce a zorganizovat spoustu různorodých činností – drobné opravy, aranžování, ladění designu, fotografování, natáčení videa… a s tím vším mám mnohaletou zkušenost.
Než jsem začala s realitami, tak jsem docela dost dlouho, několik měsíců, mapovala terén. Sledovala jsem práci různých realitních makléřů, sledovala jsem trendy v oboru, absolvovala jsem různá školení, četla spoustu odborné literatury (ano, i o tomto oboru existuje odborná literatura). Touhle svou aktivitou jsem získala základní přehled o tom, jak obor funguje, jak by fungovat měl, co se v něm dělá dobře a co špatně.
Díky těmto znalostem se mi podařilo setkat se s lidmi, kteří představují špičku oboru. A nejjasnější hvězdou „mého“ realitního nebe se stal Michal Souček. Michal je jeden z nejuznávanějších realitních makléřů u nás, skutečná hvězda ve svém oboru a vedle toho je i skvělý člověk. Když si vyslechl můj příběh, dal mi šanci, vzal mě pod svá křídla a začal mi předávat své celoživotní zkušenosti a nesmírně cenné know-how.
Díky Michalovi, mému dalšímu sebevzdělávání a spoustě práce se mi podařilo zkrátit období začátečnických chyb na minimum a být pro moje realitní klienty přínosem, nikoli noční můrou.
A podle jejich reakcí se mi to docela daří.
